Bar národů

Jsou lidi který váběj neónový světla
že by i smrtihlav z tý záře oslepnul
Janica v patnácti se v cestě za snem spletla
a místo časopisů zdobí dlouhej pult

Řízla se do prstu v moc nepříznivou chvíli
a z toho kontraktu už couvnout není kam
Když ztichne rádio tak div že nezešílí
že nemá platnej pas a v kapse ani gram

Do Baru národů chodí se čekat
na to co bude na to co není
na lístek zpátky na prachy z jacka
nebo i na nový převtělení

Dimitri z Temešváru vhodil šťastný mince
když se mu sype výhra – co je to za neklid?
Nezná tu nikoho co čekat od cizince
Janici šel tu výhru potmě nadělit

To Igor u dveří ten nebude se zlobit
už je to dlouho co se porval do krve
Ví že má v Čechách zakázanej pobyt
a vyhoštěnej – to by nebyl poprvé

Do Baru národů…

V průjezdu ve výklenku temnějším než bláto
Janica cejtí se jak přišpendlenej brouk
Tři mince ku jedný pak shrábne Igor za to
že tuhle existenci do ní pracně vtlouk

Křehká je noc a ráno ještě křehčí
chladnej třas pod kůží se mění v tupou zimu
Dvě piva na závěr to ráno neulehčí
Janici Igorovi ani Dimitrimu

Do Baru národů…

(hudba: Martin Hrubý / text: Vojtěch Probst )

Zpět